DE CZ

INTERKULTURNÍ KOMUNIKACE

Problémy interkulturní komunikace jsou zpravidla způsobeny skutečností, že partneři interakce očekávají strukturu komunikace vlastní jejich kultuře. Aby bylo možné rozpoznat, pochopit a správně interpretovat chování klientů jiných kultur, je stěžejní získat odpovídající znalosti o různých kulturních standardech. Stejně tak důležité je pochopení, trpělivost, přijetí, důstojné chování a vědomí, že chování druhých vždy chápeme subjektivně.

Gestika

Gesta jsou kulturně odlišná nejen z hlediska jejich interpretačních detailů, ale také v jejich počtu a intenzitě. Obzvláště matoucí gesta jsou ta, která nahrazují přímou řeč. Jako příklad uvedeme v naší kultuře běžné pokyvování hlavy značící souhlas, potřásání značící nesouhlas či pokrčení ramen vyjadřující bezradnost. Znejistíme, pokud nám klient pokyvuje hlavou a přitom říká ne.

Mávání na člověka v naší kultuře běžně zvednutou rukou a dlaní směřující k tělu se provádí v Latinské Americe, v severní Africe a v arabských zemích s odvrácenou dlaní, tedy přesně naopak. Pokud v arabských zemích přivoláváte osobu podle našeho interpretačního vzoru, dopouštíte se hrubé urážky.Toto gesto se používá pouze pro psy nebo prostitutky.

Mimika

Mimika je jedním z nejdůležitějších druhů neverbálních signálů, protože má velmi silnou a diferencovanou expresivitu. Indikuje emoční stav člověka, jeho reakci na přijaté zprávy a jeho postoj vůči druhému. Vyjádření pocitů prostřednictvím výrazů obličeje je univerzální, ale způsob použití - jak a kdy - je specifický pro danou kulturu, a tím tedy není všeobecně srozumitelný. Zvláště v kulturách v jihovýchodní Asii se člověk snaží „zachovat si svou tvář". To zahrnuje zvládnutí vlastních výrazů obličeje a neumožnění emocionálních impulzů jakéhokoli druhu. Vnitřní stav mysli by neměl být poznatelný navenek, a proto lidé z jihovýchodní Asie obvykle nosí úsměv jako masku nad jakýmkoli výrazem obličeje. Úsměv je zde projevem společenského života, etiketou. Bolest se ukazuje jen zřídka. Lidé nechtějí svou bolest sdílet. I úsměv a smích má v různých kulturách jiný význam. V naší kultuře je obvykle vyjádřením pozitivních pocitů, radosti, veselosti nebo dobré nálady. V asijských, orientálních či afrických kulturách může být také výrazem nejistoty nebo nepohodlí. I v naší kultuře se lidé mohou usmívat nebo se smát z rozpaků nebo nejistoty, ale to není v souladu s normou.

Oční kontakt

Oční kontakt s komunikačním partnerem se v různých kulturách liší. V západních kulturách je přímý oční kontakt s partnerem dobrá věc: „Podívejte se na mě, když s vámi mluvím." To je pro nás pravidlem slušného chování. Tímto pravidlem však někdy narušujeme etiketu jiných národů. V asijských, orientálních či afrických kulturách často zakazuje respekt, abyste se partnerovi dívali do očí zvláště, pokud je to autoritativní osoba. Například asijský klient se může vyvarovat očního kontaktu z úcty k vyššímu postavení pečovatele. Především přímý kontakt mezi muži a ženami je v orientálních kulturách zakázaný. Pokud se žena dívá přímo do očí člověka, může to být chápáno jako sexuální výzva. Muž naopak vyznamenává ženu tím, že ji tzv. přehlédne.

Dotýkání

Také zde jsou pravidla kontaktního chování založena na kultuře nebo náboženství. Fyzický kontakt je vždy spojen s proniknutím do intimní oblasti člověka. Fyzický kontakt na veřejnosti například neexistuje mezi různými pohlavími v islámských kulturách, zatímco kontakt stejného pohlaví je samozřejmost. Například držení se za ruku mezi muži značí dobrou atmosféru komunikace. V asijských kulturách se vyžaduje fyzická zdrženlivost. V naší společnosti běžné potřesení rukou může být v těchto kulturách vnímáno jako invaze do privátní zóny.

Držení těla

Některé výrazy mají univerzální výpověď. Mluvit s někým s rukama v kapsách je považován za hrubé a neuctivé téměř ve všech kulturách. Zatímco v západních kulturách je tato nezdvořilost tolerována nebo ignorována, v jiných kulturách, jako je Afrika nebo jihovýchodní Asie, značí hlubokou postkoloniální neúctu a nezájem o ostatní. Hraní si s předměty v kapse tuto hrubost ještě násobí. Zatímco v Africe člověk často interpretuje založení rukou před tělem či před hrudníkem jako pohrdání protějškem, v jihovýchodní Asii se stejně interpretuje založení rukou za tělem. Křížit nohy v kotnících či kolenou a přitom směřovat chodidlo na partnera je považováno za urážku jak v islámských kulturách, tak i v zemích jihovýchodní Asie.

Paralingistické aspekty

V některých kulturách může být rozhovor velmi emocionální a hlasitý. Například v arabských kulturách je nárůst hlasitosti znamením velkého zájmu a emocionálního cítění. Naopak je tomu v asijských kulturách. Zde může být hlasitá řeč vnímána jako hrubá, nebo dokonce jako ofenzivní. Zatímco synchronní diskuse ve střední a severní Evropě jsou považovány za hrubé, v arabských kulturách se překrývající styl konverzace chápe jako znamení zájmu. Také melodie řeči prokazuje kulturní specifika. V evropských jazycích je otázka spojena zvýšenou intonací, ale v některých indických jazycích to chybí. Toto může vést k tomu, že dotaz idického klienta je chápán pouze jako oznámení, a proto mu pečovatel neodpovídá. I mlčení podléhá kulturně odlišné specifice. V jihovýchodní Asii lze návrh nebo pozvání potvrdit mlčením. Japonci a Finové vidí v mlčení cenný příspěvek ke komunikaci.

Zdroje:
LENTHE, Ulrike, Traskulturelle Pflege, 1.Auflage 2011 Facultas Verlags- und Buchhandels AG, 56-60, 62-66, 69-71,73-74, 77, 79-82S. ISBN 978-3-7089-0604-1
Text je publikován s laskavým svolením nakladatelství.